Ticho-šumění listů, ni ptačí zpěv,
Prázdnota svírá jako had.
A zač to? Že popudil jsi boží hněv?
Že neuměl jsi bližním lhát?
Ž měl jsi síly dost, žes nepadal,
když ostatní z kostí maso rvali si?
Že zpíval sis, kdyžs stáda z kopců hnal?
Že puklá zloba ti v srdci nevisí?
Jak taky? Vždyť kolem nikde nic
a srdce se rozpadá v prach rakve bílé...
Jak zšedlá tak papírová líc,
už nikdy v věčnosti nedosáhne cíle.
Ležíš a čekáš. Na co asi?
Na věčnost, co hříšným odpouští?
Na to až vypadané vlasy
tví pouštní otroci s chutí sní?
Společníkem tiché prázdno je ti
teskné prokletí, co bere síly.
Proč jen rovnali tě ke zvířeti,
proč měli tě za ohryzek shnilý?
Proč tady vlastně jsi?
Prázdnota svírá jako had.
A zač to? Že popudil jsi boží hněv?
Že neuměl jsi bližním lhát?
Ž měl jsi síly dost, žes nepadal,
když ostatní z kostí maso rvali si?
Že zpíval sis, kdyžs stáda z kopců hnal?
Že puklá zloba ti v srdci nevisí?
Jak taky? Vždyť kolem nikde nic
a srdce se rozpadá v prach rakve bílé...
Jak zšedlá tak papírová líc,
už nikdy v věčnosti nedosáhne cíle.
Ležíš a čekáš. Na co asi?
Na věčnost, co hříšným odpouští?
Na to až vypadané vlasy
tví pouštní otroci s chutí sní?
Společníkem tiché prázdno je ti
teskné prokletí, co bere síly.
Proč jen rovnali tě ke zvířeti,
proč měli tě za ohryzek shnilý?
Proč tady vlastně jsi?