close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blog dosud nebyl aktivován. Jako potvrzení Vám byl odeslán e-mail, obsahující aktivační klíč. Pokud jste vlastníkem tohoto blogu a nedostali jste aktivační e-mail, nebo jste jej omylem smazali, přihlaste se prosím a nechte si jej poslat znovu.

Každá láska jednou zkončí..

12. prosince 2009 v 21:31 | Monullka a Petullka |  Basničky
Jeden pohled stačil,
aby ses mi dostal do srdce.
Zahrnul si mě láskou.
Díky tobě sem poznala jaké to je.
Už vím, co znamená,
být milována.
-
Bylo mi s tebou tak krásně.
Tvůj úsměv mě naplňoval štěstím.
Tvé oči plné vášně,
mi radily co dělat.
Přemýšlím.
Jak mám teď žít dál?
-
Rozešli jsme se.
Nedobrovolně, ale přec.
Osud nás navždy rozdělil.
Nikdy víc tě neucítím,
nepohladím,
nepolíbím.
Nikdy ti už neřeknu "Miluji tě".
-
Když nám vítr čechral vlasy…
Vzpomínáš?
Tenkrát u vody.
Byli jsme tak blízko.
Už nikdy ti nebudu blíž.
-
Navždy v srdci vyrytého,
navždy ve vzpomínkách tě mám.
Už nikdy víc tě neuvidím,
jen ve snech si se mnou dál…
 

Zapomnění

12. prosince 2009 v 21:27 | Monullka a Petullka |  Basničky
Zapomnění
Byla si má láska byla si mým snem,
to už je dávno pryč je zase totiž den.
Už nejsem tvoje láska, jsem pro tebe jen cizí,
snad moje city k tobě z mého srdce zmizí.
Prý že mě máš ráda teď vím že to tak není,
já blázen tomu věřil, ale co to změní?
Za lásku se platí a já platím krutou daň,
nechci zažít rozednění chci zemřít tak se staň.
Chvíle kdy jsme byli spolu,
kdy společně nám vítr vál,
já spadl jsem z útesu dolů
a ty si šla jen o dům dál!
Teď miluješ jeho tak ať si s ním šťastná,
já nevěřím tomu že ví, jak moc si krásná.
Já objímal sem tebe teď objímá mě žal
má slza na zem v klidu padá ze snu horor se jen stal!
Zlomilas mi srdce a zahodila lásku mou,
teď se smrtí jdu ruku v ruce cestou mizernou.
Chci zapomenout na tebe
chci ležet někde v trávě v křoví
a dívat se do nebe!!!!

samota je dost hnusná

12. prosince 2009 v 21:21 | Monullka a Petullka |  Samota
samota je fakt dost hnusná a někdy ji taky zažívám:(

 


význam barev :))

12. prosince 2009 v 21:18 | Monullka a Petullka |  Ostatní

Význam barev

Význam barvy - Bílá

Bílá

Je symbolem čistoty a nejvyšší dokonalosti. Tuto barvu mají rádi lidé otevření, upřímní a nekompromisní. Opticky zvětšuje prostor a působí rozjasňujícím dojmem, je chladivá, dává čas a prostor k přemýšlení.
Význam barvy - Černá

Černá

Základní mystická barva. Vyznavači této barvy se vyznačují citlivostí a tajnůstkařením. Pomáhá nám neztratit sebe sama v neklidu světa, učí nás analyzovat vlastní nitro, ale neuzavřít se a zůstat přístupný všem možnostem.
Význam barvy - Červená

Červená

Je barvou krve. Pokud dáváte přednost této barvě, býváte často impulzivní, dokonce až agresivní. Znamená pohyb, energii a životní sílu. Červená barva je extrovertní a stimulující barva.
Význam barvy - Fialová

Fialová

Fialová stejně jako modrá patří k chladným barvám. Působí na centrální nervový systém uklidňujícím dojmem a vyvolává spánek. Vaše osobnost je originální, jste samostatný člověk s nezávislými názory a máte zřejmě umělecké sklony. Fialová je to mystická barva, která je symbolem duchovna, ale i srdečnosti.
Význam barvy - Hnědá

Hnědá

Hnědá je nenápadná a nudná barva. Prozrazuje, že jde o člověka důvěřivého, milého a klidné povahy. Ve snech je symbolem konvencí a všednosti.
Význam barvy - Modrá

Modrá

Vyjadřuje pocit svobody, daruje nám inspiraci, pocházející z našeho nitra. Představuje opatrnost, rozvážnost, nečinnost a lhovážnost. Vyjasňuje a rozšiřuje ducha i duši.
Význam barvy - Oranžová

Oranžová

Odstraňuje těsné emocionální struktury, udržuje v pohybu životní energii. Zajímá vás svět i lidé okolo. Vyjadřuje kreativitu a pocity štěstí. Má blahodárný vliv na trávení.
Význam barvy - Růžová

Růžová

Je barvou mírnosti, něhy a vyšších citů v lásce. Prozrazuje sentimentalitu a jemnost. Uvolňuje napětí ve svalech a v mysli.
Význam barvy - Šedá

Šedá

Šedá, podobně jako zelená, je směsí světla i temnoty. Barva dokonalé neutrality, opatrnosti a ochoty ke kompromisům. Šedá je často vnímána jako nudná barva, typická barva stínů, je symbolem nevědomí či podvědomého konání. Je to barva potlačování, omezování, nejistoty a strachu ze života.
Význam barvy - Tyrkysová

Tyrkysová

Jasná, zelenkavá modř symbolizuje v mnoha kulturách svobodnou duši. Barva podporující sebevědomí a podněcující fantazii a spontánnost. V negativním chápání je tyrkysová symbolem sobectví a nezdravé touhy po uznání.
Význam barvy - Zelená

Zelená

Je barvou přírody, náklonnosti a soucitu. Představuje kreativitu, citlivost a ochotu pomáhat jiným lidem prostřednictvím pochopení. Léčí nás a dává nám pocit vyrovnanosti a míru. Podporuje empatii a náklonnost k druhým lidem.
Význam barvy - Zlatá

Zlatá

Mění porozumění v moudrost, podněcuje řešení psychických problémů, dává pocit bohatství, lesku a tepla. Je to barva správného, pravého středu, barva univerzální lásky a nejvyšších hodnot, které zatupujíují idealismus, velkorysost a šlechetnost. Zlatá dělá cokoliv hodnotné, drahocenné a žádoucí. Vyjadřuje klid a vyrovnanost duše a těla.
Význam barvy - Žlutá

Žlutá

Je nejsvětlejší z pestrých barev, působí jasně, povzbudivě, zahřívá a rozveseluje. Oživuje myšlení a povzbuzuje přenos impulsů. Svým pozitivním, magnetickým chvěním působí žlutá povzbudivě na nervy a ztělesňuje pocit svobodného, nezatíženého vývoje. Podporuje metabolismus, pomáhá paměti a komunikaci.

Tak se podívejte a napísnite do komentářů

12. prosince 2009 v 21:16 | Monullka a Petullka |  Anorexie
Anorexie je dooost hnusná.Někdy je lepší být trochu při těle než tohle.Ale někteří za to nemůžou,kouknou se do zrcadla a zdá se jim že jsou tlustí přitom jsou už dost hubení ale hubnou,hubnou až je znich tohle.Tady máte pár obrázků a vemte si z nich ponaučení a zachovejte si ho v srdíčku.Podívejte se na obrázky a napište do komentářů.

O žiletce

12. prosince 2009 v 21:11 | Monullka a Petullka |  Ostatní
Kdo nezažil nepochopí kdo zažil chápe to až moc dobře...
Začíná jedním řezem....
Jedním problémem
ale pak se vlak rozjede...
a ty chceš víc a víc...
ten pocit volnosti je krásnej...
ale nikdy nevíte jestli to nepřeženete
protože většina si to uvědomí až když je pozdě
těch promarněných mladých životů..........
ublížili ostatním kteří je milovali..
a ztrátou přítele se může rozjet novej vlak...:-(

Beznaděj

12. prosince 2009 v 21:06 | Monullka a Petullka
Jak dlouho ještě budeš spát?
Vše nezaspíš, tak přestaň si už lhát!
Chceš se schovat, a tak oči zavíráš.
Je však pozdě - proš pořád jen utíkáš?
Minulost tě pronásleduje a všechny té bolesti ti odfrázuje.
V každém slově topíš se a každé vzpomínce bráníš se.
V čase jsi uvízl, v mysli se ztatil.
Snažíš se vrátit, však osud ti plány zhatil.
Nezvládáš a nevnímáš, do své duše pokradmu se zadíváš.
!Zjistíš, že mnoho nezbylo - snad jen to, o vždycky tě trápilo.
Zkoušíš pohnout se z místa, však co krok to pád na tebe se chystá.
Křičíš do prázdna, světlo tě zrazuje.
Před sebou utíkáš, však zmatenost v tvém nitr stále kraluje.
Dusíš se v prachu, vlastní tělo necítíš.
S mdlobami se potýkáš a smutek náhle zachytíš.
Nevíš,co čeká tě - vina tě ničí.
Jsi ve světě beznaděje, vyčerpání tu kíčí.
ničemu už nevěříš, selháváš a nevíš proč.
Víš, že nic už nezlepšíš, nejde aříct si - teď vše přeskoč.
Myslíš, že se probudíš?
Snad jednou - čekej, možná si to zasloužíš.

Záře

12. prosince 2009 v 21:05 | Monullka a Petullka |  Basničky
Svíce svítí, jasně planou, do mysli mé se vkrádají.
Vlažný pocit v mém srdci a duše ničím se netají.
Svíce svítí, jasně planou , stíny do tváře mi vrhají.
Dávná aura objeví se a stíny mě zahalí.

Pokožka temná jak eben nyní jest.
Světlo Luny a jejich dcer hvězd.
Osvícen září jejich, to ta největší čest.
Stříbrný nádech světla a svět nechal se temnotou svést.

Beznadějný konec velké lásky

12. prosince 2009 v 21:03 | Monullka a Petullka |  Příběhy smutny
Nešťastný přicházíš domů. Zrovna se s tebou rozešla holka, kterou nadevše miluješ. Před očima máš černá kola a nemůžeš dýchat. Obličej bílý jako papír schováváš do dlaní. Je ti strašně zle. Nevíš, co máš dělat, jsi naprosto bezmocný a dezorientovaný. Řekla ti sbohem a jako důvod uvedla, že už tě nemiluje. Kdyby to bylo kvůli někomu jinému, pochopil bys to snáz. Ale takhle. Jak tě největší láska tvého života, tvoje zlatíčko mohlo přestat milovat? To je proti zákonům zdravého rozumu. Teprve, když za sebou zavíráš dveře od bytu, vytrysknou ti slzy. Hořké kapičky ti stékají po křídově bledých tvářích.
Letmo pozdravíš mamku vařící v kuchyni a zavíráš se ve svém pokoji. S obličejem v dlaních sedíš schoulený v koutu a přemýšlíš o krutosti života. Sedíš a je ti opravdu mizerně, jako by tě přejel vlak. Ale nejhorší je, že nevíš, cos provedl. Tvůj sladký miláček tě zranil, podkopl ti nohy v největším rozletu. Své srdce halíš do černého rubáše zármutku a beznaděje. Už nikdy nechceš milovat, protože to bolí.

Vzpomínáš na všechno, co jste spolu prožili a do očí se ti hrne nová várka slz. Nesnesitelná bolest svírá tvou hruď a máš pocit, že to nevydržíš. Nejde to.
Zasouváš ruku do kapsy a hledáš. Hledáš svůj nůž, aby sis podřezal žíly. Avšak, zalije tě ještě větší vlna beznaděje, když zjišťuješ, že ho nemáš. Ztratils ho.
Co teď? Vyhédneš z okna, ale pád z druhého patra by ti pravděpodobně nepomohl, jen by tě zmrzačil. Sedíš a nevíš kudy kam. Svět ti připadá černější než v nejhlubší noci, kdy nesvítí jediná hvězdička. Znovu vyhlédneš z okna na zamračenou oblohu, po které se ženou bouřková mračna. Celý tvůj svět je černá propast smutku a bezmocnosti.
Rukávem stíráš nejnovější slzy a s pevným rozhodnutím usedáš ke stolu. Bereš bílý papír a píšeš na něj poslední rozloučení. Papír vkládáš do obálky a nadpisuješ adresu svého krutého miláčka. Vycházíš z domu a dopis vhazuješ do schránky pro odeslanou poštu.
Nové slzy se ti kutálí po tvářích, ale odhodlaně pokračuješ dále po ulici, kam tě nohy nesou. Ocitáš se u řeky a spásný nápad zaplaví tvou mysl. Dojdeš doprostřed mostu, který se vine přes hnědou řeku, a zastavíš se. Z náprsní kapsy vytahuješ její fotku. Je tak krásná, taková líbezná víla. Lehce ji políbíš a zašeptáš poslední "Sbohem".
Znovu fotografii ukrýváš v kapse na levé straně, u srdce. Přelézáš zábradlí, nakláníš se a chvíli sleduješ bouřková mračna a blesky křižující se ti nad hlavou. Jemný drobný déšť ti smáčí uslzenou tvář a mísí se se slanými slzami.
Pohlédneš dolů, pod sebe do hlubin dravé vody, nad kterou se líně povaluje hustá mlha. V duchu si představíš obličej své milé a pouštíš se. Lehce to šplouchne a je konec Milá otevírá dopis jí určený se slzami v očích. Už ví, co jsi udělal. Že jsi obětoval život pro lásku. Pro ni. Před očima se jí objeví tvé poslední řádky:

Mou tvář smutek halí,
že jsi odešla, a sama.
Navždycky nez zábrany
budeš mnou milována.

Dívka na pokraji skály

12. prosince 2009 v 21:02 | Monullka a Petullka |  Příběhy smutny
Dívka stojí na kraji skály a přemýšlí jestli má skočit. Má skočit?
Skoč,honem skoč,at to máš ze sebou. Ne nemůžu. Co když se rozhodnu špatně? Budu smrti litovat. Vždyt ti ublížil. Chceš ho mít na očích? Ne nechci. Tak skoč. Budeš na něho pořád myslet.Ale já ho mám pořád ráda. Ale on tě zradil.Dá se to napravit. Promluvíme si o tom. A potkáš ho s jeho novou holkou, že? To bych neunesla. No tak skoč! Nemůžu, co moji rodiče? Když se zabiješ,budeš mít od všeho konečně klid. Nemůžu.…
Skoč, vykašli se na ten zkurvenej život. Nemá cenu tady žít. Máš pro co? Nemáš..Skoč!! Po chvíli zavládlo v údolí ticho…po chvíli bylo přerušeno křikem a zase zavládlo ticho..bylo po všem.
Dívka skončila v útrobách údolí. Pohlcena vnitřním hlasem a utrpením.
Jen černí havrani poletovali nad tímto místem a šířili tuto zvěst dál a dál.. Oblohu po chvíli zakryly černá mračna a těžký letní vzduch protrhly kapky deště. Havrani se stihli schovat,ale tělo leželo dál bezvládně ležet.Vlasy,spadlé do obličeje,pozvolna vlhly a na starém vytahaném tričku se zvětšovaly skvrny od krve.. A ona to viděla. Stála nebo se spíš vznášela nad svým tělem.už neměla své tělo,ale duši ano. Stala se duší. Ale není duše více než tělo?
...cítila pocit prázdnoty..takové,že už není ve svém těle,může letět kamkoli. Může se jít podívat kamkoli..co dělají její příbuzní? Truchlí..? Ví , že zemřela?..opdál přijel štastný pár. Kluk a pohledná dívka. Sedli si na deku, kterou sebou přivezli na kole. Lehli si a začali se mazlit. Dívka ce otočila a pohlédla dolů do údolí. Spatřila ji. Spatřila tělo dívky,už dokonale promočené deštěm a krví. Zakřičela,kluk nechápal co se děje,ale dívka mu ukázala prstem směrem na tělo. Oba utekli... Tělo bez duše dál jen leželo..a duše se vznášela dál a dál...
...lehké poryvy větru ji odfoukávali dál od jejího těla....Na chvíli zaváhala-Opravdu se chce vzdálit? Zanechat své tělo jen tak ležet? ...Ale pak jen splynula v vánkem a plula..nejdříve nad loukami a rybníkem..ale pak začala nabírat výšku.. najednou viděla pod sebou město, kostelní vež, celý kraj jako na dlani.... Chtělo se jí brečet, byla zmatená, nevěděla co chce, ani kam míří...jenže nemohla dělat vůbec nic...Byla v rukou vzduchových vírů....
....její duši profoukával studený vítr..teprve jak uviděla svoje tělo,jak bezmocně leží v krvi,uvědomila si,že je mrtvá..že se už nikdy nevrátí do svého těla .Chci zpátky!!! Ale to nepomohlo...je rpyč navždy..ted se bude jen proplouvat mezi mrakama a dívat se na svět, na svět, který chtěla opustit, který opustila a už se do něj nenavrátí..horká slza jí udělala nesouměrnou a neviditelnou čáru na obličeji...
Stálo to za to? Je tohle to, co jsem chtěla? Jak jsem si vlastně představovala smrt? Je to vysvobození? Utrpení? Dostanu se do nebe? Pekla? A existují tyto světy vůbec?
Myšlenky vířily kolem dokola a ona byla stále zmatenější....
Začínala toho litovat...začínala si uvědomovat, že jí bude chybět rodina. Její máma, která jí vždy pomohla, vždy jí poradila, někdy vynadala, ale v jádru měla pravdu.
Táta...moc si s ním nerozuměla, ale bude jí chybět..měl dobrý smysl pro humor..s bratrem se věčně hádala...ale teď....cítí k němu lásku-sourozeneckou lásku..
Oči se jí zalily slzami..dál a dál jí vítr odfukoval..vzdalovala se..ten pocit prázdnoty se čím dál prohluboval.... je konec..
V dáli se ozvalo houkání....tudůtudůtudůtudůůů ohlédla se..spatřila sanitku jak jede k jejímu tělu. Od někud se ozval hlas..."máš možnost se vrátit pokud chceš, musíš se jen včas dostat ke svému tělu".
Ano, ano! chci.....
Zkoušela pohnout sebou...nešlo to...fooukal moc silný vítr..nešlo to
Už už byla u svého těla...překonala tu mocnou sílu větru..těšila se na svou rodinu,jak je všechny obejme a políbí.Bratrovi řekne že ho má moc ráda,že bez něho nemůže být.Rodičům,že je nikdy neopustí.. Ale...uviděla jak lidé ze záchranky se zvedli a kráčeli ke svému vozu..
Ne,nestihla to.Nějaká mocná síla ji odvanula pryč od svého těla.Plakala.Už nikdy se neuvidí se svou rodinou...ne to přece nechtěla to ne! Bylo pozdě, pozdě na nějaké přehodnocování své smrti..už to nelze vrátit. S touto myšlenkou se nechala unést lehkým letním vánkem nasáklým deštěm. Už je konec....

Kam dál